Jak jsem vyzrál nad tramvají

5. května 2008 v 1:39 | Jan Široký |  Povídky
Bitva Davida a Goliáše, kterou vedou cestující s tramvají, nemá na první pohled vítěze v Davidovi. Na stranu druhou existuje vítězství ducha. To je prostě ta chvíle, kdy David řekne Goliášovi: "Víš, když nad tím tak přemýšlím, tak si říkám, že si asi najdu jiné kamarády."
Asi každý Liberečan, který někdy přijížděl tramvají číslo 11 od Jablonce do Liberce a chtěl přestoupit na tramvaj směr Lidové sady, si dobře zanadával, když viděl jen zavírající se dveře.
Ano, pro místní poměry neznalého pasažéra je to jen smůla. Mnohem větší smůla je to však pro cestující, kteří jsou této adrenalinové zábavě vystaveni pravidelně.
Jistě znáte takový ten krásný pocit, když je vám osud nakloněn. Tramvaj přijíždí do zastávky, Vaše jízdenka platí ještě krásných osm minut a další nádherná červená tramvaj stojí hned opodál a vyčkává Vašeho příjezdu.
Ano, i já miluji ten pocit zdaru a synchronizace. Tedy skoro. Jak jen je to možné? Je snad chyba v časoprostoru, že každý den má shodná situace tentýž konec? Dva metry před prvním dobíhajícím cestujícím se dveře zavírají a za zvuku symfonického orchestru kolejnic odjíždí železný kolos vstříc dalším zastávkám. Žádná synchronizace. Jen vztek, umocněný cestou k trafice pro novou jízdenku.
Jestli pak někdo někdy hledal důkaz, že historie se opakuje, právě o něm mluvím.
Je to asi tak týden, co jsem se opět vypravil na křížovou výpravu městskou hromadnou dopravou. Už když jsem v Jablonci nad Nisou usedal na krásně vyhřátou sedačku, jež neměla daleko do rozpálené plotny, myslel jsem na jediné: "Proč?! Proč to jen dělají?! Udělají to dnes zase? Copak řidiči tramvají mají nějakou nepochopitelnou touhu trestat lidi za použití MHD?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama